Nevodsponěná a pazgřivec

V dávnéch dobách, kdy ještě valila nespótaná Švarcava vod Bítýšky přes Kyničky a Bastr do štatlu, a vo nějakým Pryglu nebyl vůbec žádné hantec, lajvčil právě v Kyničkách správné džery se třema vodlitkama.

web

Byl to těžké vekslák a protože tenkrát nebyl ani Tuzál, ve kterým by se daly schrastit betelný džanky, džiska, fošny nebo kazety do mága, tahal to fšecko přes šváru z Raichu a prodával v sobotu na burze v parku u Janáčkáča. Hlásil těžkó vatůfku, ale sténě se měl co vohánět, aby uživil svoje tři kocny, kerý mu zůstaly na krkovičce poté, co vodklapala na nebeské čundr jeho stařka. Zvlášť ty dvě starší koc mu dávaly zabrat. Byly těžce vysazený na pařby, fošnové hmyz na Faválu a na borce. Furt jenom chcely bét špicově volepený, samá goldna, špica šminky a válce a na nějakó hoknu házely leda bobek.

To ta nejmladší koc dělala tatovi těžké radovanec. I když byla z těch tří kocórů névětší kusanec, na pařáky házela salám, furt na kéru něco piglovala, klohnila všem zobku a večer žádná diskoška. Rumunsko s koló, válce ani borci ji nic neříkali. A tak ještě v devatenácti járech byla nevodsponěná. Nikde nelófrovala a neházela ani moc čučku do bedny. Jenom furt lóskala nějaký bichle. Taky to byla fest nabitá koňa.

Jednó takhle před Velkým radovancem fotr máznul šropům dotazník, co chtějó dovalit z Práglu pod keřa. Měl tam scuka s partyjó kšeftařů, tak by spojil přijemné s užitečným.

Zatímco dvě starší koc si navyméšlely oringle s brilošama, goldnu a kódry s drahéma grymlama, nevodsponěná tatovi nahlásila, že nic nepotřebuje, hlavně ať se jim vrátí v ókeju na domášov.

Vařila: „Já nic nechcu, maximálně třeba jen nějaký malinký kvítko. Ale dé si festovního majzla na ty Cajzle, lóskala sem v cajtugu vo nich hlášky, že só křivý jak klika vod polepšovny. Hópneš jim na nějakó habaďůru a zůstaneš négrové do konca lajfky.“

Tata slíbil, že se nenechá vobtáhnót, hópl na hajtru a pila na Prágl.

Ukázalo se, že dcera neměla fedry pro nic za nic. Švédi ufachčili na štatlařa takové voltr, že stěží zachránil holé lajf. Módrové a bez lovů valil zpátky na hajm. Štreka byla dlóhá, klendra jak sviňa a když dorazil někam k Fukéřovu Žankovu, gómal, že je už totálně v gébišu. Tam je dycky těžké kosygin, ale fčil mu bylo jasný, že fčil asi vod tý kosy zagrébuje do sna. Na poslední chvílu zgóml ve valdu nějaký vosvětlený fenstry. Doklapal blíž a zgómnul vošumtělé polorozbořené zámoš. Vtruknul dovnitř, tam pustevna, ale betelná teplotechna a u krbu nachystaná zobka a láhev červa. Tak natlačil do štrycle, nalil si decku a zalomil.

Druhé den chtěl hodit děkovanec majiteli zámku, ale nikde ho nebyl štond vymáknót. Tak se rozhodl, že už vodvesluje, když v tem zgóml v zimní zahradě špicovó růžu. Napadlo ho, že ju vezme svýmu nejmilejšímu a nejskromnějšímu šropovi a utrhnul ju. V ten moment ho někdo čapnul za rameno. Když se votočil, zařval na plné vál. Hlášený blato na hřišti a rozklepaný kolky z těžkéch fedrů. Zgóml pazgřivca s obrovskó dóznó fógla, zoban jak přerostlé papagáj, lidský augle, porostlé peřím, a na rukách a nohách kolky s obrovskéma drápama.

„Tak já tě tu pohostím, ani tě nezcháluju a ty se mi vodvděčíš tím, že mi upajtluješ moju nejmilejší růžu!“ vařil přerostlé fógl na lidskéch haxnách.

„Hážu těžké soráč,“ nahodil vomlóvačku vyklepané fotřík, „já jen chcel udělat radovanec svý nejmladší dceři.“

„Tak poslóché konópku,“ nahlásil mu  humusák,“ tady máš ještě nějakó golnu a drahý grymle, ať nendeš s prázdnó. Dohrň na domášov a pošli mi sem tu svoju koc. Jestli do tédna nedoklape, tak si tě vymáknu a ubóchnu si z tebe špicovó zobku.“

Když štatlař dohrnul na kér a vyndal goldnu a drahý grymle na ponk, hned se vo to lakomý švice začaly přetahovat. Nevodsponěný podal růžu a vysypal ji hned za čerstva svoju pasovó stořku. A že ju za pazgřivcem nepustí a rači se nechá vod něho zchálovat.

„Nic se nacháluje tak óbržhavka, jak se to uklohní,“ nahlásila mu koc. „Nedělé si pupínky, tato, zétra za ním dohrnu a třeba to fšecko dobře dopadne.“

Druhé den nevodsponěná vystartovala za pazgřivcem. Cestó se  stavila v Bíteši U Karla na betelnó zobku a vodpoledne už klepala na futra zámoša ve valdně u Fukéřovýho Žankova.

Bylo votevříno, tak naklapala dovnitř. Všude těžké ordunk, prostřený stoly, na nich betelná zobka, vajnoš i neperlivá vasrovica. V ložnici ustlaná betla s nebesama a rozfajrované krb. Nevodsponěná si prohlídla celé zámoš, cimru po cimře, hodila čučku i do kópelky a na retych, ale všude těžká pustevna, pazgřivec pali. Pustila bednu, ale tam kulofka. Jen další pokračování Borca na rathausu a Tři pětky válů zemanský švestky. Tak si chvílu luštila křížovky, a pak natlačila nějakó chálku do štrycle s tem, že pohrne do regála. Ale najednó se na ponku objevila sklínka s nalitým červem a vodněkud se ozvalo:

„Tak víté, kocóre, na mým zámošu. Dófám, že ti šmakovalo a že si se mnó dáš po skleničce.

Lajfčím tady hafo jařin na sólofku a za tak krásnó společnost su fest vděčné. Oceňuju  taky to, že tvůj fotr je rovinové řízek a dodržel slib, že za mnó naklapeš.“

Havaj se votočila po hlasu, ale nikeho nezgómla.

„Kde jsi kemo, ukaž se mi, vím už vod taty že néseš žádné manekýn, ale máš příjemné hlas, tak nemůžeš bét až takové humusák.“

Pazgřivec chvilku nahodil přemysla a vaří:

„Nene, dáme temu pár tédnů čas, fčil kdybys mě zgómla, tak by se ti ze mě tutáč vobrátil kufr. Budeme hantýrovat takhle.“

A tak tédny valily, kalósek s nevodsponěnou po večerech hantýrovali vo všem možným. A byl jasné vál, že se v názorech na fůru věcí těžce shodujó. Dokonce došel hantec i na to, že pazgřivec je ve skutečnosti zakleté princál a že mu může pomoct jen jediná věc, ale tu on právě nesmí nikemu látnót.

Koc furt vrtaló dóznó, jak to navlíknót, aby borca aspoň na chvilku zgómla. Jednó, když tak pařili, tak mu nahlásila, aby jí dolil červa. Vždycky totiž doklapal zezadu, dolil a zmizel. Tentokrát, když ji doléval, vystartovala mu po plótvi, votočila se a lapla ho za ňu.

To co zgómla ji však vzalo luft. Místo plótve lapla nějaké pařát s drápama a zgómla borca, keré byl vod pasu navrch porostlé peřím a měl dóznu s vobrovským zobákem jak přerostlé fógl. A z tý dózny na ňu civěly lidský augle!

Borec se jí hned vycuknul a vzal pilu někam do útrob zámoša. Marně na něho koc volala, marně se mu vomlóvala, byl pali.

Uplynul téden a havaji se začalo fest stéskat. Zobku i vajnoš, fšeho měla hojnost, semtam hodila čučku do bedny, ale i tam byla furt jako dneska kulofka.

Pořád volala borca a zjistila, že jí fakt moc chybí a že jí za tu dobu těžce přirostl k hercně.

Už to trvalo skoro metr a koc už vařila těžký slzavý údolí. Furt prosila pazgřivca ať se vobjeví, ať se na ní nezlobí, že jí vůbec nevadí jakó má ranu. Jednó už to nevydržela a hókla mu do placu, ať za ňó hned dosmykuje, že bez něho už nechce bét dál na světě a že ho miluje. A jestli nedonde, že nahodí lajvce mávačku.

Hned na to bořík dosmykoval do cimry. Havaj zavařila těžké radovanec, že góme pazgřivca a dokonce mu nachcala na vanilky válku, jak mu to sluší, a jakó že má betelnó barvu peří na bedně. A hnala se k němu, že mu dá hubana, ale vůbec to nešlo, páč se zobanem můžete fakt dost vobtížně vysadit někomu klódné kisanec.

Tak ho aspoň chvilu hladila po dózně, krkovičce, nebo spíš po voleti. Pazgřivec těžce jihnul a nahlásil, že nevodsponěná je nélepčí koc, kteró kdy v lajfu zgóml a že je vlastně těžká škoda, že je ještě nevodsponěná a že by s tem mohli něco podniknót. Koc nebyla až tak proti, tak slovo dalo slovo a že na to vlítnó.

Po chvilce havaj zjistila, že to přece jenom klasickým misionářským válem nepude, že možná bude lepčí, když pazgřivcovi při tem nebude muset házet čučku do ksichtu. Leda, že by si na dóznu natáhnul trencle, nebo nějaké pytloš. Tu flignu měla vodposlóchanó vod svéch škaredéch kamošek, který tak klepaly ze svéma borcama.

Ve finále zvolili variantu, že na pazgřivca vyvalila daňka a von si ju přehnul přes ponk. Hned jak byl kocór v tróbě, začaly se dít věci! S borca začalo vopadávat peří, drápy zmizely a fóglové zoban byl taky v tu ranu pali. Zámoš se začal votřásat v základech, fšecko se v mžiku napucovalo, fenstry se zasklily a samy umyly. V tu ranu byly všechny cimry načančaný a vymalovaný a z pazgřivca se stal zase nefalšované láčové princál.

Zkrátka, kalósek prolomil tu tajnó kletbu, kerá spočívala v tem, že kózlo pomine, když vykropí hrobku nějaký nevodsponěný koc.

Néni tedy třeba ani moc zdůrazňovat, že ve finálce fšecko dobře dopadlo, mladý se vogólovali a lajfčili dál v těžký vatě.

A jaké z teho plyne ponaučení?

Kocóři, neváhéte klepat i se škaredéma borcama. Kdo ví, co se z nich nakonec vyklube!

Slovíčka:

nevodsponěná – panna

pazgřivec – netvor

Švarcava – Svratka

Kyničky – nyní přestěhované Kníničky

tuzál – TUZEX, obchod s netuzemským zbožím

fošny – gramofonové desky

Raich – Rakousko

Janáčkáč – Janáčkovo divadlo

fošnové hmyz – diskotéka

Favál – klub Favorit

nelófrovala – necourala se, nikam nechodila

négrové – chudý

Švédi – Češi

voltr - podraz

módrové – hladový

kosigyn, kosa – zima

Fukéřův Žankov – Větrný Jeníkov

Borec na rathausu – Muž na radnici

Tři pětky válů zemanský švestky – Třicet případů majora Zemana

pali – pryč

nachcat na vanilky – polichotit

daněk – zadnice

kocór v tróbě – pohlavní styk