Jak jsem vylepšil promoci

Promoční válka bévá těžce decentní společenská záležitost, kde augle staréch medvědů i vostatních přizvanéch hostů nezůstanó suchý. Teda většinó, pokud v tom zrovna nefiguruju já.

Slibuju na kopí!archiv autora

Když sme s mým nélepšim kemó Juró konečně ubóchli státnicový průby, nahodili sme  véšce mávačku a začli chodit do háčka. Já do konstrukce kryošméček fabaly Chirana v Bronxu, Jura do výpočetky fabaly RICO v Betlémě, kde vyráběli pešky, neboli vatový šméčka pro bábovky v Kramolíně.

Ze startu sme vůbec nechceli na žádnó promocu klapat. Stačí si přece doveslovat pro noty s voštemplovaným titulem na děvkanát. Ale choroši nedali jináč a tak sme vyměkli. Já byl dokonce děvkanátem určené k temu, abych za absolventy hókl do placu nějaký dojemný kydy a děkovanec profákům za to, že nás furt vyhazovali vod průb, bolševickýmu režimu, že nám to fšecko za love bóchačů umožnil a taky raskenům a familkám, že to s nama jako vydrželi do finále.

V den Debil sme nahrnuli do auly na Palačák. Tam nám inkósti vykolíkovali traťůvku kudy klapat pro glét za děkanským, nameldovali pořadí kecálistů a vpustili raskeny s familkama dovnitř hodit sicnu.

Plechové hašiš zavařil internacionálu a hymnu, pak nějaké hajfáč dal úvodní pokec a pak měl dosmykovat na plac děkan. Jenže se nic nedělo. Gómal sem, že po děkanským mám klapat ke kecatelně já, tak jsem byl v klidu. V sále trapný ticho a Jura hlásí: „Só to tupani, staré má už v řepě pustevnu, zapoměl kdo s kym hraje, val to včil nameldovat ty.“

Já na to vařim, že by to byl zase průser, jako vždycky, že rači počkám. A Jura na to: „Seš sračka, máš fedry a vo co, že tam nepudeš.“

Tak sem vyrazil. Jen sem dohrnul ke kecponku, spustil plechové hašiš nějaky fanfáry. Docvaklo mě, že ty véšky nikdy neklapajó nasucho, musijó k temu mít nějaké bigboš, aby nebylo slyšet, jak šópó šnekama, případně kdyby při tem pustili barvu. Staré pedál hrnul k ponku a traťůvku mu razil pedel s kopím a vypadali fest vodhodlaně. Nechcel sem ho za ten ponk pustit, aby si lidi neřekli, že su ňáké měkké Saša. Hájil sem svůj tympl sveřepě, ale mámrd mě furt štengroval tó baldó, až hosti v sále nahodili těžké lochec. Lochčili se úplně fšichni, teda kromě méch staréch medvědů.

No nic, módřéší ustópí, řek sem si a pustil za mikrák raskena, aby si vodhókal to svý. Pak sem přelóskal svůj pokec vo tem, že nás konečně majó pali z bódy a fšici se můžeme hodit do klidu.

Ve finálce nám mázli glétoše, gde stálo, že sme jako inženýrský a my vodklapali na spářku na Makáč do Rubína.

Takže pohodička, jen raskeni mi dovčil na domášově předhazujó, že sem jako obvykle udělal vostudu celý familce. Pré sem znevážil celó promoční válku. To negómu. Aspoň to nebylo takový upjatý jako vždycky a lochec je navíc přece léčivé...

Slovíčka:

fabala – fabrika, továrna
Bronx – nepopulární oblast Brna
kryošméčka – kryochirurgické přístroje
Betlém – Veverská Bítýška
pešek – dámská vložka

bábovka v Kramolíně – menstruace
děvkanát – děkanát (žertovné dobové poukázání na osazenstvo této instituce)
Palačák – Palackého vrch
má v řepě pustevnu – nic neví
plechové hašiš – dechovka, žesťový kvartet :o))

choroši, raskeni, starý pedáli, starý medvědi - staří lidé, rodiče
véšky - vysoce postavení nebo též policisté
pustit barvu – prdnout si
tympl – místo, pozice
Makáč – Makovského náměstí

noty, glét, glétoš - papír, potvrzení, předpis, návod, v tomto případě VŠ diplom
domášov - domov
familka - rodina