Tak co, milí kalósci, už ste měli dneska pribiňáčka? Fčil vám hóknu do placu válku, jak by to vypadalo, kdyby Hašek lajfčil ve štatlu a napsal tam tu svoju legendární bichlu.
V hospodě U kalicha seděl jen jeden host. Byl to civilní strážník Bretschneider, stojící ve službách státní policie. Hostinský Palivec myl tácky a Bretschneider se marně snažil navázat s ním vážný rozhovor.
Palivec byl známý sprosťák, každé jeho druhé slovo byla zadnice nebo hovno. Přitom byl ale sečtělý aupozorňoval každého, aby si přečetl, co napsal o posledním předmětě Victor Hugo, když líčil poslední odpověď' staré gardy Napoleonovy Angličanům v bitvě u Waterloo.
V palermu U tuháča házel sicnu jediné kalósek. Byla to tajná švestka Bretschneider. Gulášník Palivec pigloval kšír a Bretschneider s nim chcel marně dát nějaké hantec.
Palivec byl hrubé sáček a každé jeho druhé slovo bylo gébiš nebo hnědka. Přitom neměl v řepě pustevnu, fest lóskal všechny možný bichle, naposled třeba válku vod Vikiho Hugiča, keré tam popisoval mlatu Napeca s Anglánama u Waterloo.
"To máme pěkné léto," navazoval Bretschneider svůj vážný rozhovor.
"Stojí to všechno za hovno," odpověděl Palivec, ukládaje tácky do skleníku.
"Ty nám to pěkně v tom Sarajevu vyvedli," se slabou nadějí ozval se Bretschneider.
"V jakým Sarajevu?" otázal se Palivec, "v tej nuselskej vinárně? Tam se perou každej den, to vědí, Nusle:"
"V bosenském Sarajevu, pane hostinský. Zastřelili tam pana arcivévodu Ferdinanda. Co tomu říkáte?"
"Já se do takových věcí nepletu, s tím ať mně každej políbí prdel," odpověděl slušně pan Palivec, zapaluje si dýmku, "dneska se do toho míchat, to by mohlo každému člověkovi zlomit vaz. Já jsem živnostník, když někdo přijde a dá si pivo, tak mu ho natočím. Ale nějaký Sarajevo, politika nebo nebožtík arcivévoda, to pro nás nic není, z toho nic nekouká než Pankrác:"
„To je špicový léto,“ hodil do placu Bretschneiderské.
„Stojí to fšecko za hnědku,“ vaří na to Palivec a machluje krýgle do šraňku.
„Ty to v tem Sarajevu vymňókli,“ štenguje dál švestka.
„V jakým Sarajevu?“ háže diviznu Palivec, „V tem palernu v Kénigu? Tam je přece mlata imrvére.“
„V bosenském Sarajevu, pivonošu,“ vaří klifton. „Zešili tam arcivévodskýho Ferdu. Co na to hlásíte?“
„Mě je to těžké volnoběh, s tem ať mi kažtdé vysadí kisanec na gébiš,“ zameldoval Palivec a hodil blesk do čerstvě nacpaný fajfky.
„Dneska se do teho vložit, tak by to jednemu mohlo aji zlomit krkovičku. Já su gulášník, dyž někdo naklape, že chce plnotučný, tak mu ho načechruju. Ale nějaký Sarajevo, politika, vytuhlé arcivévoda, to mám v paži. Z teho akorát kóká sicna v kameňu na kopcu.“
Bretschneider umlkl a díval se zklamané po pusté hospodě.
"Tady kdysi visel obraz císaře pána," ozval se opět po chvíli, "právě tam, kde teď visí zrcadlo:"
"Jó, to mají pravdu," odpověděl pan Palivec, "visel tam a sraly na něj mouchy, tak jsem ho dal na půdu. To víte, ještě by si někdo mohl dovolit nějakou poznámku a mohly by být z toho nepříjemnosti. Copak to potřebuju?"
"V tom Sarajevu muselo to být asi ošklivý, pane hostinský."
Na tuto záludně přímou otázku odpověděl pan Palivec neobyčejně opatrně:
"V tuhle dobu bývá v Bosně a Hercegovině strašný horko. Když jsem tam sloužil, tak museli dávat našemu obrlajtnantovi led na hlavu."
Bredmen teda už držel pec, ale házel čučku jak bacil do lékárny .
„Tady visela bildna kaizra,“ hókl po chvilce do placu, „tam, jak teď visí ten špígl.“
„Máte recht,“ Palivec na to, „Hmyzoši na ňu házeli hnědku, tak sem ju máznul pod koplín. Někdo by z teho mohl dělat pupínky a na to já mastím.“
„V tem Sarajevu to musel bét těžké hustopeč," mlel dál prudič Bredy.
Palivec chvílu špekuloval, co na to švestce máznót a vaří:
„Tóhle dobó bévá u Jogurtů hicna jak sviňa. Dyž sem tam byl ve válce, tak sme museli každé den máznót našemu velitelovi ajsůfku na dóznu.“
"U kterého pluku jste sloužil, pane hostinský?"
"Na takovou maličkost se nepamatuju, já jsem se nikdy o takovou hovadinu nezajímal a nikdy jsem nebyl na to zvědavej," odpověděl pan Palivec, "přílišná zvědavost škodí:"
Civilní strážník Bretschneider definitivně umlkl a jeho zachmuřený výraz se zlepšil teprve příchodem Švejka, který, vstoupiv do hospody, poručil si černé pivo s touto poznámkou:
"Ve Vídni dneska taky mají smutek."
„A s keró sajtnó ste vesloval do mlaty?“
„Takovó kravinu já už fčil negómu, ani mě to nikdá neinteresovalo, kdo je zvědavé, bude brzo staré.“
Bredoš silně zachmuřil a radovanec nahodil až potem, co do palerma vtruknul Švejk a dal si švarcové škopek s tem, že Vídeňáci dneska taky chmuřijó.
