Kdesi v malým štatlu durchčil jeden kořeň se svým synátorem Žankem. Mutra pali, takže lajfka žádná hitparáda. Mladé nebyl žádné ajnštajn a ani hokna mu nešla pod hébl.
Lidi v okolí dokonce gómali, že je na palicu. Jednó se už fotr na jungšála nemoh ani podívat a vaří:
„Žany, ty rosteš jako holcna ve valdně. Po učňáku místo do hokny naklapals na úřad háčka, máš plótve doleva, jen se válíš na kéru a hlásíš haklkrén. Nikam nechodíš, ani v tom našem kostele si nikdy nebyl. To ti povídám, v nedělu naklapeš do kirchu, ať taky přindeš mezi lidi. Ale rači tam nic nemelduj, ať mi neuděláš vostudu.“
Žanek to vodkéval a v nedělu si voháknul šolnu a pali do kirchu. Tam už kázal černoprdelník vo tem, že fšici só hříšníci a měli by nahodit Velkýmu kilošovi nějakýho soráča. Žanek to chvílu poslóchal a pak hóknul do placu směrem ke kecatelně:
„Kemo, nevopruzuj tady, gómeš kulofku vo tem, co kdo z nás kde ubóchl. Já třeba sem nic nikomu neudělal, tak taky nikomu nebudu házet žádnó vomlóvačku.“
„Drž pec, tupane, a poslóché," začala na něho hanykovat sajtna v kirchu.
„Místo toho, abyste byli rádi, že se vás zastávám, tak mi ještě nadáváte?“ naštval se Žanek, „tak to mi můžete fšici i s tímhle flanďákem v čele leda tak máznót hubanec na gébiš.“
Jen co to dohantýroval, tak ho vytočený katolici vymachtovali z kirchny aus.
„Ty už seš doma?" máznul mu dotazník tata.
„Jo. Taky to byl těžké vopruz. Konópek v černým mantlu tam házel machra na celé kirch. A jen sem se ozval, tak mě vyšópli ven. Už mě tam neuvidijó."
„Ty seš móka jak sviňa. Tak zkus jít večer na diskošku, třeba sbalíš nějakó koc a ta tě srovná do latě."
Večer vysolil fotr Žankovi nějaký love, aby měl na vlezný a nějaké ten škopek. Taky mu poradil, aby kópil kocórum kořalku, že s ním pak budó vochotný kolčit.
Žanek dohrnul do palerma, kópil si flósek a vaří: „Tři plnotučný a dvě rumunska pro mý kocóry!“
„Žádný koc tu s tebó nevidím," štengroval ho pivonoš.
„Nežgryndé a typluj, kocóři hned dohrnó!"
Na pódiu vařil konópek fošnové hmyz, pod ním kolovalo několik párů. Žanek se snažil vyzvat nějaký koc k tancu, ale ukázalo se, že jeho vyzvání: „Hej, kocóre, poď kolčit, pak do tebe naleju nějaký to rumunsko a ve finále si hodíme hrbem,“ neslavilo zrovna velké śpěchy.
Tak se na sólofku zbořil jak Drážďany a když mu došly love, vodklapal na domášov.
Tata nad ním už jen lomil plótvama.
„S tebó to takhle dál nende. Naštěstí mám kamoša v balíku, co potřebuje poskoka, tak tam zétra naklapeš.“
Druhé den Žanek naštatlil do novýho háčka. Už ve futrech baráka mu vratočuč nameldoval, že bude makat jako roznašeč chálky a ať se hlásí v kuchyni. Hokna se mu líbila, žádná honička, ale ještě víc se mu začala líbit dcera balikářa. Dokonca zaznamenal, že i vona po něm semtam hodila zvídavó čučku. Vyložil si to bohužel po svým a hned jak v noci v bedně dohrála hymna a familka se chystala šlófčit, naklapal ke koc do cimry. Natěšené, že konečně bude šašek v manéži, hopl kocórovi do betle a nahodil čekanku. Když havaj dohrnula do ložnice a zgómla Žanka v peří, zavařila těžkó diviznu, co tam jako dělá. Žanek jí vybalil svoju představu a vona mu na to nahlásila, že by možná nebyla ani tak moc proti, jen kdyby nebyl tak négrové. „Ujedó ti haxny, flusneš mi do grameca, fotr mi vysadí kopny z kéru a kdo mi pak helfne uživit datla. To by byla těžká levandula. Takže jeď pali, kemo, a dohrň, až budeš v baliku,“ dodala smířlivě.
Noční hantec s kocórem přilákal jejího fotříka. Vtruknul do ložnice a když tam zgóml Žanka se splašenó jahodó, hned ho vymachtoval z baráku aus.
„Ty seš strašné tragéd,“ chmuřil tata druhé den, když mu Žanek mázl svoju pasovó storku do placu. „Co fčil budeš dělat?“
„Žádný fedry,“ vařil Žany, „v baráku u balikářa sem se doslechl, že náš kingál svolal hafo nabitéch kořeňů a ze sportu se s nima hádá. Ať vařijó, jak vařijó, na všecko jim říká, to je pravda, to se mohlo stát. Kemu by nahlásil, ty mě pucuješ nebo to je lež jako věž, ten pré vyhraje betelný love, nebo dostane jeho dceru princezku za stařku. Já tam naklapu a budu se s ním hádat, až vyhraju.“
Fotr se s ním nechcel handrkovat, pučil mu na cestu fechtla a šel rači na škopek.
Žany šťastně dosmykoval do zámoša a byl puštěné za kingálem.
„Tak ty se chceš se mnó přít?" mázl mu kingál dotazník.
„Jasná válka, prubnu to," vařil Žanek a hodil sicnu vedle kinga na vypolstrovanó seslu.
„Tak začni meldovat a když ti hóknu, že mě pucuješ, dostaneš princezku a betelný rantále k temu," nahlásil kingál a pokynul Žankovi, aby začal.
„Jednó sem takhle klapal do valdny a porazil sem dubisko jak stodolu," začal Žany.
„To máš recht, to seš dobré," vařil na to king.
„Bylo z něho tolik třísek, až to zatemnilo zoncnu a byla noc!"
„To je jasná válka, když byl ten baumál tak veliké."
„Z těch třísek sem uštrykoval dlóhatánský lano."
„To seš šikovné, Žanku, to je pravda."
„To lano sem přihevtnul k mrakům a vyšplhal po něm nahoru do nebála."
„To taky může bét pravda, tos měl betelné výhled na celó hródu."
„Najednó sem škobrtnul o régnové mrak a zhučel s nebe důle a zaryl se půl kiláku pod zem."
„To musela bét teda rana, to taky může bét pravda," kingál na to.
„Vzpomněl jsem si, že máme v kuchyni krumáč, a tak sem rychle vylezl ven, abych se vykopal."
„Jojo, tos ubóchl špicově, to taky může bét pravda."
„Jak sem tak klapal k baráku, zgómnul sem trtat přes pole zajocha a ten měl na krku velkó cedulu."
„To může bét určitě pravda."
„A na té ceduli stálo, že když vaša mutra zamlada pásla s mým dódem prasata, tak von jí při tem vždycky vykropil hrobku."
„To lžeš, to by nikdy nedělala!" hóknul vztekle kingál a vyskočil z trůnu.
„Tak já lžu, jo? Tak to ste prohrál a já dostanu patrony na prkno a princezku," prskal do rolety Žanek.
Kingál se leknul a vzpomněl si pozdě na svó sázku.
„Ty, kemo, poslóché, já ti dám hafo lovů, ale svýho šropa, teho ti dát nemůžu. Ty seš jen ze selský familky a má dcera je princezka."
„Žádná křeč,“ vařil Žany. „Tak mi jen navalte nějakó betelnó krupicu, já o tu vašu princezku až tak moc nestojím. Sténě mám v merku ještě lepčího šnycla."
King se upokojil a vysázel Žankovi na ponk vopravdu špicový love. Žany to cestó dom vzal přes realitku, kde si kópil celý novodurový panství. A hned druhé den se stavil u balikářa pro svýho vyhlídnutýho kocóra. Koc vařila těžké radovanec z teho, že má zazobanýho borca, a tak byla brzo velkolepá grilka. Prostě všecko v ókeju, jak má ve správný kindošský storce bét. A poučení?
Borec vždycky nemusí bét až takové velké ajnštajn, někdy stačí, když je jen ve vatě.
Slovíčka
baumál – strom
durchčil – spal, žil
fechtl – malý motocykl
flusnót do grameca – souložit
prskat do rolety – smát se potají
pucovat – lhát
rantále – peníze
splašená jahoda – erekce
šašek v manéži – solouž
šolna – oblek
ve vatě – bohatý
vratočuč – vrátný
vykropit hrobku – souložit
