Dračmen dvanáctidózňák

Lajfčil takle jeden kalósek s fotrem nedaleko Brynclu ve starým jégrhausu. Staré pedál byl fořt, tak i svýho kalóska máznul po gymplu na lesnickó véšku do Blekfíldu. Chcel, aby až povalí do duchny, mladé nastópil na jeho tympl.

Hajfa z dragonemweb

. Ale jungšála myslivecká hokna ani valdecbóda moc nebraly. Byl vysazené jen na spářky, glgačku, válce a kocóry, kerý úspěšně balil na diskách ve Veksonu nebo v Grýnu na kolejách. Proto, jakmile vyfasoval vod děkanskýho modrý noty s glétem, že je valdnové inža, sbalil si usárnu, vobul kanady, voháknul maskáčovó šolnu, za pas si pověsil bytelné kchán, přes rameno kvér a hodil domovině mávačku.

Už nějaké ten téden mózoval po hródě, když mu jednó takle zastópil štreku veliké vlčmen. „S tebó budu rychle hotové,“ pomyslel si kalósek a vodjistil krochnu. Ale v tem na něho ten vlkóš jak z merchny „Nu pagadí!“ zavařil lidským hlasem: „Kemo, ne abys mě picnul. Vem si mě rači s sebó, kdykoliv budeš potřebovat, tak ti helfnu.“ Borec nahodil těžkó diviznu, ale konec konců, než hantýrovat sám ze sebó, je lepší dát hantec aspoň s vlčmenem. A tak ho vzal za parťáka.

Druhé den na ně z hvozdu vystartoval medvěd. A bylo to nemlich tak, jak minule. Takže už žádná divená, když může meldovat vlčmen, proč by nemohl dát hantec taky grizzly.

Když se k nim takle třetí den nasomrovala lvica, bral to mladé myslivec jako celkem normální válku, akorát gómal, že si ho ve štatlech budó plést s Beróskem.

Po nějaký době doklapali k velkýmu štatlu. Už z dálky bylo vidět, že všude vlály černý fangle. Když doveslovali až k ceduli, kde bylo našrajbčený Prágl, všimli si velkýho průvodu, které mířil ze štatlu aus. Byl to nemlich takové průvod, jako béval v Brynclu U Stopařa na Radovanec háčka, ale fčil byl srpenec, tak to nějak datumově neštymovalo. Navíc vpředu nejel alegorické vůz, ale černá drožka, kde házel sicnu láčové kocór v černým hábitu, s věncem z bíléch růží na řepě.

Myslivecké hodil dotazník nějakýmu raskenovi, kampak že vezó tu havaj a ten mu hned prozradil, vo co v tom štatlu gou.

Za Práglem ve valdně pré kempuje už pěknéch pár jařin dvanáctihlavé dračmen. Každé metr, jak dostane módr, mu ze štatlu musijó poslat láčovýho kocóra na chálku, podle jeho vlastního výběru. Marně starý medvědi hókajó kocórům, aby nedávaly svoje bildny na fésko. Dragon totiž těžce sjíždí všechny bildny na netu a jak ho nějaká havaj ho zaujme, hned pošle kingovi do štatlu mejlovó válku, kde stojí, keró koc majó připravit jako další chod na zobku. Boříci z Práglu fest chmuřijó, páč za ty járy už ve štatlu není pomalu keho klepat, páč ty nébetelňéší kobery už kempujó dračmenovi v bauchecu. Musijó proto smykovat za kocórama do Brynclu a těžce riskujó, že tam vod místních štatlařů dostanó do řepy.

A fčil se stalo to nejhorší, co se vůbec mohlo stát. Kingálova familka se vrátila vod salcnovýho vasru z Chorvatska. Princeska gómala, že ju tam neznajó, tak tam lapala bronz s brestama na volnoběh, ale nějaké kálósek ju vyblésknul a máznul její bildny na fésko. Drakálovi, když to zgóml,  z teho hráblo v budce a o další chálce si ubóchl celkem jasnó představu. 

Kingál sice hóknul do placu, že kdo princezku zachrání, dostane ju za stařku a navrch půl kingálství, ale je jasná válka, že žádné kalósek se dvakrát nehrne do teho, dělat dračmenovi před princezkó předkrm.

Mezi tem už se kočár oddělil od průvodu a vyjel na traťofku do dračmenovýho valdeca. Myslivec i s havěťo vyrazili za něm. Na kraji valdny dostavník hodil stopku a princezka už dál měla klapat po svéch. Myslivecké ju dohonil a hókl drožkařovi, že fčil vysadí dračmenovi mixnu a ať tu hodí mezi tem na princezku čekanku.

„Neměj žádny fedry,“ vařil kocórovi, „já tady s méma čtyřnohéma komošama vysadíme dragonovi takovó meltu, že z teho zagrébuje do sna a ty i celé štatl už budete déchat v ókeju.“

Princezce se fedrama klepaly kolky, moc mu to nažrala, ale sténě nemohla nic moc dělat. Doklapali společně k berglu, ve kterým byla lochna, kde dvanáctidózňák kéroval. Hodily sedláčka na gryml před jeskyňó a vařily čekárnu, co se bude dít. Najednó se začaly kutálet grymle z berglu důle, hróda se zatřásla a dračmen vysmykoval před kér. Když zgóml kromě kocóra ještě týpka v maskáčách a nějakó havěť, fest se vytočil a hnal se k nim. V tem mu lvica hopla mezi krkovičky, medvěd na cemr a vlčmen mu začal škubat voháňku. Na to myslivecké vyšil dračmenovi do každý augle ranu u krochny. Dvanáctidózňák vod tý chvíle gómal kulofku a tak mu mohl náš kalósek mesrem celkem nerušeně jednu dózu po druhý ufiknót. Ve finále ještě z těch dračmenovéch štryclí ufiknul i blemcáky a narval si je do usárny. 

Princezka byla z teho úplně mimo mísu, házela mu těžké děkovanec a zvadlo do Práglu na zámoš za kingem, že se spolu vogólujó a budó do holpeca bačovat. Ale borec ji nahlásil, že chce ještě zgómnót kus hródy. U Azbuků hodit čučku na vycpanýho Laďu Leninovýho, vycédat se v tuháčovým vasru, špíznót na pyramidy v Gíze nebo si zahrát voko v Las Vegas v Améru.

Ale do roka to prá fšecko stihne a nahodí za ňó vratislava a pak, jestli ho bude ještě chcet, může bét gólka. Koc mu teda mázla svůj goldnové kódr na kolek a nabrala pilu z valdny aus.

Když ju zgóml drožkař, docvaklo mu, že dračmen je tuhé, kořeň, co ho zarépl pali a tak by všecko mohl shrábnót von sám a bét ve vatě. Vrátil se pro dračmenovi dózy do valdny a hókl princezce: „Fčil všem nahlásíš, že jsem s tým dragonem vykóřil já. Když ne, tak tě pošlu tlačit mraky.“

Princezka měla z drožkařa bobky a tak všem meldovala, co jí poručil. Kingál chtěl hned ubóchnót grilku, ale koc mu nahlásila, že se ještě na gólku necétí, ať počkajó ještě jeden jár a pak si drožkařa vezme. Když kingson zgómnul, že je princezka ještě nějaká rozhozená, přestal na ňu tumlovat a dal jí roční vodklad. 

Jár se s járem sešel a celý kingálství začalo připravovat grilku princezky. Těm, co gómali drožkařa, sice dózna nebrala, jak je možný, že takové boverák, navíc křivé jak klika vod polepšovny, nasadil vlastní krkovičku a zarépnul dragona. Ale nakonec všichni do holpecu kalili a chálovali a vařili těžké radovanec.

V tem dosmykoval do štatlu skutečné drakobijec. Hned máznul v palírně borcům dotazník, proč celé štatl kalí první lidu. Pivonoš mu nahlásil, že se góluje princezka s drožkařem, keré před rokem poslal dračmena čichat diviznu vodspodu. To ho vytočilo a hned vyrazil na Práglovskó gracnu. Tam poslal po poskokovi princezce její goldnové kódr s tem, aby jí hókla do placu, že ju chce vidět její zachránce. Princezka si navlíkla kódr a už auglama hledala mysliveckýho. King silně znejistěl a chcel vědět jak to vlastně bylo. Drožkař spustil těžkó bóřenó, že dračmena zarépnul von a že přece dovalil všech jeho dvanáct štryclí a že na něho někdo vaří nějakó podělávku.

„No jo,“ prodral se davem myslivec, „ale tutáč těm dóznám něco chybí. Co se takhle špíznót, jestli má každá z nich blemcák?“ zavařil a vyndal ufiknutý dragonovy jazyky na ponk. Poskoci dovalily dračmenovy dózny v lihůvce a fšichni zgómli, že místo blemcáka majó v tlamách pustevnu.

Fčil už princezka bez jakékoliv fedrů nabonzovala drožkařa kingsonovi a ten se fest vytočil. V ten moment nechal podrazníka máznót do módrcimry a grilka pokračovala dál, ale se skutečným hrdinó.

Nicméně vod těch dob je v Práglu nedostatek betelnéch šnyclů, páč je za ty járy stačil vyzobat módrové dračmen. To v Brnisku je temu jináč, tam když se kdysi drakál vobjevil, tak s ním štatlaři, jak je všeobecně známo, vykóřili natotata.

A poučení z této storky?

Milí kocóři, nedávéte svý špicový bildny na internet. Kdoví, jaké dračmen to tam zgómne a mohli byste to pak zacálovat řepó!