Na Oltecu lajfčila familka se sedmi šropama. Šropi byli samí borci. Fotr chcel mít za každó cenu koc, ale fest se mu nedařilo. Tak klepal jak utržené, ale zjevně neměl X faktor
Krkavé s hajfóweb
Je jasné vál, že v tý době vo tem, že só nějaký chromozómy X a Y lidi neměli vůbec žádné ánung. To třeba Kódl Gottuj, goldnové fógl z Práglu, má těžké X faktor, páč fšecky jeho vodlitky ze všema koňama co měl, byly koc.
Jednó takhle mutra na kéru pekla brzdu a módroví kalósci dělali festovní vlny. Mutra jim ze startu hlásila, aby drželi pec, ale voni ju těžce mastili. Tak ji za chvílu došla trpělivost a zavařila:
„Kdybyste rači byli krkavci!“
V tu ranu se borci promněnili na sedum krkavéch a vyletěli z fenstru aus. Mutra zůstala štajf a pak nahodila těžkó chmurku. Volala šropy zpátky, rvala si haryzony, ale nic to nehelflo, datli byli v gébišu!
Když fotr doklapal večer z háčka, nahodil těžkó diviznu, že je na kéru pustevna. Stařka mu hned hodila do placu ten pasové cunt vo borcách a tak voba chmuřili do holpeca.
Za nějaké ten jár už jim pomale vodpluly chmurky do kopru a navíc se nad nima Velké kiloš smiloval a vobdařil je novodurovým šropem. Fotr měl z teho všeho asi bordel v hormonech, tak se mu konečně podařilo ubóchnót koc. Hókali jí Bohdanka. Byla to betelná šnytlica a rostla jako z vasru.
Když jí bylo vosumnáct jařin, tak při piglování kéru vymákla ve sklepě truhlu ze sedmi džankama a sedmi džiskama. Mázla proto mutře dotazník, gde se to tam vzalo, ale s mutró vo tem nebyl vůbec žádné hantec. Ani fotr s ňó vo tem nechcel hantýrovat, ale zgómla, že fest zachmuřil. Vyšpekulovala z teho, že asi měla sedum bráchů, ale negómala, jestli zagrébovali do sna, nebo só jen pali.
Nakonec jí fšecko propálila havaj, kerá kdysi u nich bóchala jako štumédla. Bohdana hned naklapala za staréma medvědama s tem, že bere traťovku a valí vymáknót, gde fčil její bráši kempujó. Raskeni jí to chvílu rozmlóvali, ale gdyž zgómli, že to nemá žádné vert, tak jí to vodkévali. Mutra ještě mázla Bohdance na kolek svůj goldnové kódr, se kerým si borci kdysi rádi hrávali a tutáč ju podle něho poznajó. Fotr ji vysadil kisanec na čelo a koc vystartovala.
Už dva metry klapala vod štatlu ke štatlu, vod berglu k berglu, vod vasrůfky k vasrůfce, když dosmykovala do hlubokýho valdeca. Zoncna už zahučela za bergle a rozhostila se tam tma jak v gébišu. V tom Bohdanka zgómla v dálce rosvícené fenstr vod nějaký bódy. Vysadila buchec na futra a votevřel jí podivné bořík s tem, že může naplót dovnitř. Chvílu měla fedry, jestli jí nebude chtět vykropit hrobku, ale borec jí hókl do placu, že je Fukéř, že normálka každýho na potkání roztrhá, ale ju nechá bét a v poklidu šlófčit celó noc. Mázla mu ještě dotazník, jestli negóme něco vo jejích bráších, nebo aspoň jestli někde nezgóml sedum černéch fóglů. Fukéř nic negómal, ale nahlásil, že ju druhé den zavede za svým bráchó Měsícem.
„Proč si za mnó doveslovala?, zavařil na ňu Měsíc, hned jak ju Fukéř vysadil u jeho kéru.
„Hledám sedum krkavéch. Só to mý bráši, zakletý v tý hrozný švarcfógly,“ hodila mu Bohča.
„Venku sem jen v noci a augle už mám v gébišu, vůbec sem je nikdy nezgómul. Ale donesu tě ke svýmu bráchovi Zoncně, ten ti určo vysadí betelnó helfku.“
Zoncna těžce znal mapu.
„Gómu, gde ti fógli kempujó a máznu ti do placu azimut štreky. Ale fčil hoď něco za žebřík, s prázdným bauchecem se blbě cestuje.“
Uklohnil ji na zobku grilovaný kuře s brzdó a hóknul ji, aby si kosti z teho fógla ze solárka schovala do kapsářa, že se jí budó hodit.
Pak ji nahrnul do džípíesky data placu, gde krkavý kempujó a vysadil ji kopny z kéru.
Za dva dny naša koc doklapala na tympl, gde jí plechová huba nahlásila konec traťůfky. Byl to bergl jak sviňa a v jeho půlce se černala velká lochna.
„Jak já se tam jenom dostanu?“ chmuřila bezradná koc. Když v tem se jí vysypaly kosti z kuřiska na zem a hned se z nich sám vod sebe ubóchl žebřík, po kterým Bohča vylezla na bergl až do jeskyně. Bylo tam sedum betlí a velké ponk, na kerým bylo prostřeno.
Koňa instinktivně vymákla spižírnu a ze zásob, co tam našla, ubóchla špica zobku. Mrskla ju na ponk a pod jeden talíř strčila mutřin goldnové kódr. Schovala se pod betlu a nahodila čekanku.
Za chvílu přifrčeli krkaví a v mžiku se z nich stali normoš boříci.
„Borci špica,“ vařil ten néstarší „kdosi nám uklohnil zobku.“
„Já sem našel mutřin goldnové kódr!“ vařil radovanec ten némladší, „možná, že tady ta naša mama někde je.“
Na to se Bohča vysókala zpod betle a hned jim vyklopila celó svó story. A že pro ně starý medvědi fest chmuřijó a že je moc ráda, že je ve finálce našla. Hned jim mázla dotazník, jak by jim mohla helfnót.
Fógli ji hókli, že jestli je má vysvobodit, tak musí sama zasít a sklidit len, ubóchnót z něho předivo, z teho plátno a ve finálce jim všem z teho plátna ušít košile. Jakmile si je voháknó, převekslujó se z fóglů zpátky na borce. Ale je ještě jedna pasová podmínka navrch. U teho všeho po celó dobu musí Bohča držet pec a nedat vůbec s nikem žádné hantec.
Švica nahlásila, že je to v ókeju, facha, že je laláč a mlčeti je přece goldna.
A hned druhé den zasela a začala zalévat. Celý tédny kempovala ve valdně v dutým vrbisku a makala jak barevné. Konečně len sklidila, oprala a připravila fšecko k předení.
Facha špica ubévala, ale jednó ji v to jejím vrbovým kéru vymáknul mladé princál z místního zámoša. Jak ju zgóml, hned se mu z ní splašila jahoda a začal jí vařit těžký jedy do štrycle. Bohče se princál taky fest zamlóval. Tak mu ukázala, že s ňó sice néni žádné hantec, ale jinak že je pro každé lochec a nechala se odlifrovat k němu na kér. Tam si v klidu celý dny bóchala na košilách pro fógly a večer házela čučku do bedny se svojím novodurovým hofírkem. Je jasné vál, že nakonec nezůstalo jen u tý bedny, koneckonců ani sama Bohča nechcela do konca lajfu zůstat nevodsponěná.
Fšici na zámošu s ní byli paf, kromě švice princála, kerá se jí stavěla do auglí jako kamoška, ale přitom na ňu začala fachčit šeredné tunel. Chcela totiž vládnót s bráchó sama a v Bohdance viděla sokyňu. Na druhý straně gómala, že němá koc pro ňu néni až tak velká konkurence a proto hnala svýho bráchu princála do teho, aby se s Bohčó vogóloval a co nédřív jí uvařil svišťa.
To se i stalo. Bohča brzo po grilce zgómla, že ji fest roste vana. Ségra princála na ňu sice vařila habaďůru, jak je vodvázaná z jejího budócího vodlitka, ale Bohča ju měla fest přelóskanó a gómala, že je gapa křivá jak klika vod polepšovny. To ostatně gómali i vostatní poddaní a celá zámecká sajtna, jen princál ne.
Jednó, gdyž už měla Bohča skoro tlačit křečka, musel princ služebně pali. Moc se mu nechcelo, ale stařka mu naznačila v posuňkový válce, že má klidně hrnót, že ona finišuje s košilema pro bráchy a sténě by byl u porodu platné jak komóš na Velehradě.
Jenom co princál vodjel, Bohdanka vyvrhla kindrle. Bohužel u porodu asistovala právě jenom švagrofka a to byl těžké levingston. Hned ze startu zabalila kindoša do hadry a mázla ho z fenstru aus. Do plínky podstrčila kotě a ukázala Bohče co jakože vytlačila. Když to novodurová mutra zgómla, úplně jí to vzalo luft. Jenom furt negómala, proč jí Velké kiloš tak krutě prubuje.
Švagrovka hned druhé den hodila sicnu a našrajbčila princálovi křivé bonzbríf, že za jeho stařkó při porodní válce naklapal nějaké pazgřivec a hantýrovali spolem neznámó řečí. Pak, že se spolu lochčili a narodilo se kotě a přidala ještě i fůru jinéch podělávek. Na konec brífu napsala, že nélepší bude, když takovó čarodějnicu nechajó upálit. Ať princál na domášov nespichá, že vona to už všecko zařídí.
Nato rozkecala lidem na zámošu, že mladá je tuty čarodějnica a že bude nélepší ju nechat sfajrovat. Nechala hned Bohču máznót do kameňa a poddaný poslala shánět do valdny vhodnó holcnu na ten velké táborák. Služebnictvo sice tak nějak gómalo, že to fšecko bude těžké voltr, ale mělo fedry něco podniknót.
V kameňu mezi tem Bohunka došívala poslední košile pro bráchy. Už jí chybělo jen pár štychů posledního rukáva, když za ňó dosmykoval fogař s tem, že už poklapó k vatrůvce.
Když doklapali k hranici, tak Bohča hókla do placu na plné vál: „Já sem svó hoknu pro vás ubóchla a jak mě fčil helfnete vy?“ a vyhodila košile bráchům do luftu.
Ozval se děsné hukot a v mžiku dolítlo sedum černéch krkavéch a na křídlech valili novorozenýho svišťa. Vletěli do tech košil a v tu ranu se z nich stali láčoví kalósci. Jenom jeden měl na haluzi sedum pírek, protože tam nestihla švica úplně doheftnót rukáv. Do teho všeho kraválu se na hajtře vřítil princál a nemohl uvěřit svém auglám. Ale stařka s bráchama mu fšecko hnedka nabonzovala. I to, jak bráchům musela ubóchnót košile a přitom furt držet pec, aby jim helfla. A taky mu hezky za tepla šplíchla, jakó má betelnó ségru.
Ale vo tu už se mezi tem postaral rozvášněné dav. Zrovna, když se chystala vzít dráhu, tak ju lapli, mázli na hranicu a hodili blesk. Princálova švica zfajrovala zrovna tak, jako blahé paměti sfajroval Žanek Husůj v Pakostnici.
Ve finálce fšici na zámošu vařili těžké radovanec a uspořádali tam betelnó spářku.
Princál pak za nějaké čásek zámoš přes realitku buchnul a spolu s kindošem, stařkó a jejíma bráchama hodili vratislava k Bohdančiném starém medvědům.
A jestli nezakalili, tak tam jako rentiéři v těžký vatůfce lajfčijó dovčil!
Slovíčka
X faktor – televizní soutěž talentů, v tomto případě chromozomy typu X
klepat – souložit, pracovat
brzda – chleba
módroví kalósci – hladoví chlapci
štajf – zůstat bez sebe
pasové cunt – špatná zpráva
chmuřili do holpeca – tesknili společně
šnytlica – hezká dívka
džanky – džíny, prsa
džiska – riflová vesta, bunda
vert – cena, smysl
kisanec – polibek
bergl – hora, skála
valdec, valdna – les
fenstr – okno
vykropit hrobku – mít pohlavní styk
fukéř – vítr
švarcfógl – černý pták
hodit za žebřík – sníst
bauchec – břicho
tympl – místo
plechová huba – automatický hlas (hlas navigace)
lochna – díra
ponk – stůl
koňa – dívka
facha – práce
převekslovat – přeměnit
zámoš – zámek
splašená jahoda – mít erekci
vařit jedy do štrycle – oblbovat řečmi
odlifrovat – odejít, přemístit se
hofírek – mladý muž
nevodsponěná – panna
fachčit šeredné tunel – spřádat velký podraz, podvod, lest
voltr - podvod
mít někoho přelóskanýho – mít ho přečteného, odhadnout ho
gapa – pejorativně zlá, škaredá žena
tlačit křečka, vyvrhnót kindrle – rodit, porodit dítě
komóš – komunista
Velké kiloš – Bůh
prubuje – zkouší
bonzbríf – udavačský dopis
sfajrovat – shořet, spálit
holcna – dřevo
fogař – kat
poklapó k vatrůfce – půjdou k ohni
doheftnót – připevnit, přišít
hodit blesk – zapálit
spářka – pitka, mejdan
Žanek Husůj v Pakostnici – Jan Hus v Kostnici
