Na automobilním učilišti to s lovama nebyla žádná hitparáda. Do teho stařka na mateřský, tři rósňáci na krkovičce a přestavba baráku. Vysadil sem teda učňáku kopny a dal rači přednost hraní na funusech.
exhibošweb
Přes den sem dělal špílařa tuháčkům na střídačku s fachó na stavbě, večer sem vařil ve štatlu v barůvkách.
Ale funusy taky nésó furt, tak sem se po čase nechal naverbovat dělat správca sítě v Bílém domě ve štatlu. Bylo to v devadesátéch járech, gdy komplům moc lidí nehovělo a především jim nehověly humanitně vzdělaný persóny. Proto taky doktorský a komple vůbec nešli spolem do holpeca.
Já su taková nešťastná povaha, co na hercně, to hned máznu do placu, tak sem s tím měl krapet problémy. Gdyž sem primářce oddělení nameldoval, že má gramlavý kolky a že učni to gómali stokrát líp, tak se těžce nafókla a bonzovala to hned navrch, že ju urážím.
Já ju nechel urazit, jen sem konstatoval fakt.
Mockrát sem musel software vysvětlovat doktorském. Ti pokyvovali chápavě dóznó, ale ve finálce mi pak sestry propálily, že to bylo úplně zbytečný, že dotyčné lékař kompl negóme ani pustit.
Jenom jeden jediné špicové doktor mi na rovinu nahlásil, že má přes komple v řepě pustevnu a že sním mám dělat jak s debilem. Ale nebyla to vůbec pravda, gómal teho docela dost. Hákoval jako chirurg a vedléší háčko měl ještě na plastice. Sem tam mi nahlásil, že večer ještě musí kocórům přefachčit nějaký dudy a že to bude betelná hokna. No byl s nim těžké lochec.
Jednó se pamatuju, že mě kdesi jedna lékařka nameldovala, že po ránu ten kompl píská a pak tak po hodině přestane. Co jí budu vykládat, že to je odcházející harddisk, sténě by nekóřila vo co gou. Tak sem ji máznul z locheca do placu, že bévá fčil po ránu zima a jí by se taky nechcelo v takový kose makat.
Druhé den sem tam letěl z novým diskem a kompl byl vomotané dekó a monitor šáló!
V červencu mě zas volali, že se kompl nechce přihlásit do sítě. Vtruknul sem tam a fenstry byly dokořán, ponk i s komplem na prostředku cimry, dráty našponovaný a ten drát vod klávesnice vypadené.
„To je jasná válka,“ hlásim, „že se nemůžete přihlásit, dyž máte vytržené drát!!“ A doktorka mi s převahó vaří:
„Co to je, jeden drát z deseti. Dyby ten váš kompl za něco stál a byl kvalitní, tak mu nějaká jedna šňůrka vůbec nevadí!“
Výše zmíněná primářka časem už lehce lapla mindrák, že vo komplech nic moc negóme, tak se asi vrhla na literaturu. Jak jinak si vysvětlit, že mě jedneho dne totiž položila zákeřné dotazník:
„A co ste mi do teho komplu vlastně dal? Windows, nebo Pentilu?“ Uklidnil sem ji, že tam má fenstry i „Pentilu“ a vona vařila spokojené radovanec jak sme si vodborně pohantýrovali.
Ještě jednu betelnó storku si pamatuju.
Měl sem zrovna zánět žil a na haxnách sem nosil zdravotní gumový punčochy. Gdo je někdy nosil góme, že gdyž moc chodíte, začnó se vám rolovat dolů, prostě padat. Pak si je musíte někde v ústraní natáhnout na původní místo. To se stalo i mě. Akorát, že v Bílým baráku teho ústraní moc není. Tak sem v přízemí zaplul do výtahu a gómal sem, že než dojede do čtvrtýho štoku, kde sem měl cosi spravovat, bude fůra času na to si punčochy natáhnót. Jen sem spustil hózny ke kolenum, v ten moment si výtah kdosi přitáhnul ve druhým štoku a votevřel futra dokořán. Bylo zbytečný cokoliv řešit. Venku bylo asi deset lidí. Matky hned šropům zakrévaly rukama vočiska a hókaly na plné vál úchyl, úchyl! Dofčil vidím ty jejich vytřeštěný augle. A voni tuty dofčil vyprávijó, jak jednó v Bílým domě na dětské poliklinice načapaly ve výtahu exhibicionistu....
