Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak sem přežil základku

15. 11. 2012 11:45:43
Po uvodních incidentech s účou v první třídě mě byla jasná válka, že vod učitelskéch můžu čekat jenom samé voltr.

Každó chvilu bez varování zkóšeli nebo dávali přepadový písemky. Příde mi to, jako dyž někdo zaútočí bez vyhlášení mlaty. Kromě teho kantorský šmírovali co dělám, jestli nekecám, zkrátka svoboda projevu byla totálně v gébišu. A každó chvílu bonzovačka starém medvědům na domášov, nebo mě aspoň natřeli na třídních schůzkách. Naši dycky před rodičákem losovali, kdo z nich si pude do bódy dát vynadat.

Vod šestý třídy sem měl za třídní takovó „Suchó vrbu“, se kteró nebyl už vůbec žádné hantec. Učila matiku s fyzikó, což je vražedná kombinace i pro borca, natož pro koc. Už vod první čučky sme si nesedli. Páč sem upřimnej, hned ze startu jsem jí nameldoval, že mi vůbec néni sympatická. Tím se náš vztah definitivně upevnil.

Jeden čas mně používala i jako etalon. Když měl někdo něco moc špatný, tak mu hned zavařila, že to má dokonce horší než já.

Přitom já byl v celku dobrman a nedělal až tak velký vlny. Ale byl sem vodjakživa těžké pechfógl.

To co procházelo jiném, mě nikdy neprošlo.

Jednó vo přestávce před matikó sem takhle obkresloval matematické úkol, kerý mě den dopředu starý medvědi bianco podepsali, páč nevěděli taky vo co gou. Jak tak šrajbčím, začali se do mě borci strefovat suchým rohlíkem. Do dózny, do cemru a furt a znova. Já musel šrajbčit, aby mě Suchá vrba nedala flastr. Tak sem nemohl ani uhébat a ani se bránit. Až teprv když sem úkol dopsal, lapl sem ten rohlík a mířil na běžícího borca, že ho trefím. Stál u futer do třídy, tak sem ho po něm mázl, borec vodběhl a já jenom zgóml, jak se ty futra votevřely a strčila do nich dóznu Suchá vrba. Hezky se ten rohlajs vod její řepy vodrazil...

Pak sme taky jeli na vélet do Bratislavy. Prochodili sme celé ten štatl, hrad i novodurové most přes Dunaj a ve finálce mi k vlaku donesla moja Bratislavská teta na cestu škatulu třešní ze zahrádky. Zapluli sme z borcama do kupéčka a začli ty kiršle chálovat. Pecále a shnilé kósky sme vraceli zpátky do krabice. Až sme to zbagrovali, zgóml sem, že se krabica nevydá do koša. Tak sem votevřel fenstr a vymachtoval škatulu fenstrem ze šnelcuku aus. Vůbec mě nedošlo, že za nama kempuje v kupéčku Suchá vrba a má taky votevřený okno. To mně docvaklo až potem, co dveře našeho kupé rozrazila prapodivná vyschlá běsnící gappa s pecálama a shniléma kiršlama v haryzonech, v auglách, ovarech a na dresu. A jak to po ní fšecko špica stýkalo! Škoda, že nikdo neměl foťák.

Po temto zážitku sem měl vystavenó stopku na školní vélety a výjimku sem dostal až na šlusovó akcu před koncem devítky, véšlap do Krkonoš.

V tý době už sem byl přijaté na gympl, což Suchá vrba nemohla vůbec zkósnót, dusila mě v matice a oslovovala mě pejorativně „gymnazisto“.

Krkonoše byly špica, akorát sme museli jednó přespat na Labský bódě. Milovaná třídní měla takový boby, aby se něco nestalo, že sem musel potupně šlófčit na cimře s ňó a s kocórama. Sajtna borců dělala bugr beze mě a já chmuřil. Ještě mě vyhnala spat na regál na patrovó betlu. Na vedléším regálu šlófčila moja sósedka z lavice, tak hned jak Suchá vrba zhasla, začal sem sósedce šeptat do ovaru horory. Dostala fedry a hlásí:

„Žany, nech teho!“

A já meldoval dál vo upírskéch co kempujó v dubovéch spacákách.

A Dáša zase: „Žany nech teho, já má fedry!“

V tem se rozvítilo světlo na cimře a Vrba hantýruje:

„Dášo, co ti dělá? Gymnazisto, neobtěžuj spolužačku, nebo z toho budeš mít ještě dvojku z mravů!“

Asi gómala, že chcu sósedce listovat v čítance, nebo testovat bresty.

Tak sem se dušoval že nic, sósedka šplóchla, že je to jen verbální válka, žádný harašení a Vrba se upokojila.

Mórgen mě vzbudil lomoz v cimře, kocóři se trósily na retych, stará raketa házela sicnu na betli a vydávala pokyny. Cétil sem, jak mám po noci natlakovanó vanu, a že by to chcelo krapet upustit luft. Kdyby v cimře byli borci, tak by to byla jiná válka. U borců je to spíš sportovní záležitost, kdo víc a silněji. Ale s babama néni v temto punktu žádné sport ani lochec.

„Už bys taky gymnazisto mohl seskočit, abychom na tebe zase nečekali,“ hodila mně nenávistně úča.

Tak sem z tý betle hópnul dolů. Okamžitě sem ucétil, jak se mi ve vzduchu povolily všechny svaly, včetně teho, kerýmu se odborně hóká svěrač. Letěl sem luftem a zdála se to bét hodina. Provázen táhlým, řízným a velice charakteristickým zvukem, který přetrvával ještě asi deset vteřin po mém přistání.

Vnímal jsem vyvalený, vodnatý modrý augle Starý vrby a kolem stojících spolužaček. V pokoji bylo hrobové ticho. Špendlík byste uslyšeli spadnót.

Vůbec sem negómal, jak to mám komentovat. Tak jsem bez jakékoliv logiky zavařil „Tak to bysme měli!“ a vypochodoval z cimry aus...

Autor: Honza Hlaváček | čtvrtek 15.11.2012 11:45 | karma článku: 13.38 | přečteno: 1532x

Další články blogera

Honza Hlaváček

Štyngec

Už jako malé datel sem zgómnul, že když někdo veřejně pustí barvu, je to zavržení hodné počin. Můj životní souputnik Jara, přezdívaný v dospělosti nelichotivě rygól nebo štyngec, je teho živoucím důkazem.

29.1.2017 v 15:30 | Karma článku: 15.08 | Přečteno: 585 | Diskuse

Honza Hlaváček

Švejk v hantecu

Tak co, milí kalósci, už ste měli dneska pribiňáčka? Fčil vám hóknu do placu válku, jak by to vypadalo, kdyby Hašek lajfčil ve štatlu a napsal tam tu svoju legendární bichlu.

21.9.2016 v 9:30 | Karma článku: 23.01 | Přečteno: 883 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Kristýna Burgerová

Když je šéfem terorista

Víkend pro mě znamenal jediné. Páteční odpoledne a sobotu, to jsem měla dobrou náladu. Od nedělního rána mně bývalo zle. Zle z toho, že musím jít zase do práce.

26.9.2017 v 7:38 | Karma článku: 8.04 | Přečteno: 406 | Diskuse

Iva Marková

94 měsíců jsem prožil jako galejník

Ladislav Matyáš (1910-2008) byl v r. 1952 odsouzen k 16ti letům odnětí svobody, propadnutí jmění a ztrátě čestných práv občanských. Rehabilitován byl v r. 1993.

25.9.2017 v 22:06 | Karma článku: 19.11 | Přečteno: 463 | Diskuse

Jan Jílek

Proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá

Malování je děsná zábava. Strávil jsem kreslením celé odpoledne. Tedy do chvíle než se dostavili herci a Ivana Sovišová, kterou jsem pozval, aby se seznámila jak se souborem, tak hlavně se Zuzanou.

24.9.2017 v 23:55 | Karma článku: 7.18 | Přečteno: 164 | Diskuse

Jiří Jiroudek

Pět z milionu

Proč právě tento nadpis ? Protože mně nejen cosi, ale ,,kohosi" i připomíná. Herce. Herce Jana Třísku. Film z r. 1959 byl dosti poplatný době svého natočení. Ovšem jedna scéna z onoho povídkového filmu mně v paměti utkvěla.

24.9.2017 v 22:29 | Karma článku: 14.57 | Přečteno: 827 | Diskuse

Vít Olmer

Zneužití symbolu dámského přirození

V Praze na Kampě probíhá výstava k výročí povodně v roce 2002. Smutné je, že z velkoformátové fotografie na nás shlíží primátorka Krnáčová jako princezna se zlatou hvězdou na čele, avšak místo ní má namalované dámské přirození.

24.9.2017 v 14:21 | Karma článku: 25.80 | Přečteno: 1838 | Diskuse
Počet článků 69 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1712
Zpěvák, bavič a šiřitel brněnského hantecu. Osobní stránky http://www.honzahlavacek.com


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.