Nemám pamatováka na ksichty. Vodjakživa. Těch trapasů, co já zažil. Až včil sem se domáknul, že su vlastně chabrusové. Tu nemoc majó dvě procenta populce a hantýruje se jí prosopagnosie, neboli obličejová slepota.
Nésu sklenář, sem jen chabrusové…
Začlo to už vod júhana. Možná až tak ve čtvrtým nebo pátým járu bódy sem si konečně natlókl fšecky spolužáky ve třídě do štrycle. Vo vedléším béčku vůbec žádné hantec. Z těch sem gómal akorát jednu koc, kerý hókali „Vlastenka“, páč nosila na žankách na gébišu americkó vlajku.
Ani na gymplu to nebyla žádná hitparáda a z véšky nemám taky vůbec žádné dojem, což je daný i tem, že sem se tam vpravdě moc často nezdržoval.
Néhorší to ale začlo bét, až sem začal pravidelně hrávat s kapeló po kšeftech. Mraky kalósků, koc a pořadatelů a já z teho měl těžké bordel v řepě. Jednó sme taky zaparkovali v barůvce, kde sme vařili třikrát v tédnu asi půl roku. Tam mě potkala těžko uvěřitelná story.
Jedu takhle do kšeftu na hraní a beru v Bastru u pumpy benál. Tam na mě vod vedléšího stojanu mávala nějaká vytřepaná partyzánka a vařila těžké hepáč. Tak blbě na tom snad ještě nésu, gómal sem a nahodil těžkó ignoračku. Hopnul sem do vágen a pila pali. Za dvacet minut v barůvce za mnó doveslovala šéfová, kerá mě půl roku třikrát tédně lepila love za špíl a hlásí: „Já sem vám něco udělala, že ste se mnó u tý pumpy ani nedal hantec?“
Pak jsem začal učit komple na zdravce. Jednó takhle byla poslední slezina učitelskéch před Velkým radovancem. Vystupovaly tam koc z naší a ze sósední bódy a vařily vánoční hitůvky typu „Hrnem k vám s cajtunkem, hoďte ovar.“ Jedna z nich móc betelně békala. Tak jsme ji máznul dotazník, jestli je z naší školy, nebo z tý druhý. Jaký to bylo překvápko, dyž mi nahlásila, že su tři járy její třídní…
Jednó v podvečer sem se vracel z háčku na kér a před barákem na mě kévaly nějaký šropáli. Tak jsem jim máznul oficiální bezbarvó zdravicu a klapal dál po svéch. Hodil sem vokrajovó registračku, že zůstaly nějaký zaražený. No aby ne. Moc smutný kino. Byly to moji kindoši!
A šlusové laťák do dubovýho spacáku sem zarazil asi před deseti járama. Ve forhózu u výtahu sem potkal nějakó koc, kerá se na mě lochčila auglama a tvářila se těžce pozitivně. Zrovna sem ale házel těžkýho přemysla nad nějakó partituró a tak sem jen apaticky hókl „dobré den“ a bral azimut na kér. Havaj nahodila těžkó diviznu, že ju negómu a já pak teprve zaregistroval, že je to moja stařka…
Slovíčka pro ty, co nekóřijó hantec
bét sklenář – nevidět, nevšímat si
chabrusové – nemocný
bordel v řepě – zmatek v hlavě
benál – benzín
vytřepaná partyzánka – věkem opotřebovaná paní
vařit těžké hepáč – být velice veselý
pila pali – rychle pryč
Hrnem k vám s cajtunkem, hoďte ovar – nesem vám noviny, poslouchejte
šlusové laťák do dubovýho spacáku – poslední hřebík do rakve
lochčila se auglama – smála se očima
házel těžkýho přemysla – usilovně přemýšlel
nahodila těžkó diviznu – velice se podivila
moja stařka – moje žena
