Nudapláž ve Strašicích

Strašice – to bylo hlavně dva litry vojclů na pár babáčů, podle tehdéšího rechnování plebsu pré asi 150 gramů ženskýho masa na jednoho borca.

web

Právě tam sem nedobrovolně protrpěl metr svý lajfky járu devatenáct kil a vosum a půl pětky. Bylo to v rámci „Měsíčního soustředění absolventů vojenskéch kateder u vojsk.“ Vodjakživa nesnášim jakýkoliv řády, pravidla, uniformy, švestky, vojcle a kvůli nim i zelenó barvu. Bohužel blajkecbichlu se mi zadařilo lapnót až po absolvování tý hrůzy.

Ten červenec byla zrovna hicna jak sviňa. Nebál furt vymetené a zocna rumplovala jak vo život. Naša študácká spojovací rota však místo voděrad na cédáku se v areálu kasína musela zabévat totálníma kravinama, navlečená v kopřivákách, kanadách a s šílenó vojenskó micnó na řepě. Buďto sme v rozhicovanéch Zilech štelovali vysílací válku s tem, že pré v mlatě bysme měli zrechnované čas na přežití asi na čtyři fteřiny, nebo sme lítali v mantlech s kvérem a plnó polní na hrbu po valdně a flignili mlatu s nepřítelem.

Lampasáci, to byla kapitola sama pro sebe, s íkvečkem jak kropicí konva a trvaló dvojkó promiláčů v krvi. Mám takovó teoriju, že je vlastně špica, že névětší pakýni se sóstřeďujó v armádě, páč to je taková rezervaca pro kretény. Jinde by mohli napáchat nedozírný škody. Takové plukas Repiský, kerýmu se hókalo Repa, to byl vyloženě muzejní kósek. Každé mórgen se domotal k nám na cimru, táhlo to z něho jak ze sudu a hned začal hókat na plné vál: „Sůdruhovija, čo to také! Vy tu mátě na izbe taký borděl, ako keby tuná sloni jebali!“

Jednó takhle po chálce Repa hlásí, že si můžeme hodit polední klid venku, když tak fest pecen rumpluje. A to udělal těžkó felu. Valili sme s borcama na fusec plac, keré byl hned pod fenstrama lampasáckéch kérů. Řachli sme sebó na hródu a lapali bronz. Za chvílu sme zgómli, jak nás nenápadka šmírujó lampasácky stařky z kérů. Nahlásil sem do placu, že sem byl vloni u salcnový vasrůvky a že tam fšici zásadně chytajó bronz na Ádu. Tak sme mázli karfióle do holpecu a vygómli sme tutové štengr. Sundali sme tranažéry vzor 60 (správný vojclovský trenágle majó bét pod pažama zpocený a na kolenách prodřený) a začli sme vařit těžkó nudárnu jak u salcnovýho vasru v Jugošce. V tu ranu byl ve fenstrech hustopeč. Ale za chvílu už valil Repa a zuřivě mával plótvema na fšecky strany a řval jak protržené. Fýra kasina totiž dohrnul do kéru a zgóml, jak jeho stařka místo aby mu štelovala chálku, háže čučku z fenstru aus na nahatý jungšále. Tak hned hodil drát Repovi a dal mu rychtu jak sviňa.

„Súdruhovija“ hulákal vytočené Repa, „čo to tuná do rici robitě! To stě rozum potratili! Vždyť vy sa tuná válatě ako kopa buzerantou! To snad vůbec není možné toto! A tuná sůdružky sa na vás musejů pozerať a sůdruh náčalnik mňa kvůli vám zjebál ako sysla! Chceli ste vojnu, budete ju mať!“

A taky sme měli. Ani sme nestihli zgómnót, jestli v těch Strašicách už tehdá vařili nadpřirozený války….

Slovíčka pro ty, co negómó:

rechnování plebsu – sčítání obyvatel (dle Borka Kapitančika)
švestky – policajti
blajkecbichla – modrá knížka
nebál – nebe
zoncna – slunce

pecen rumpluje – slunce svítí
micna na řepě – čepice na hlavě
mázli karfióle do holpecu – dali hlavy dohromady
pod fenstrama lampasáckéch kérů – pod okny důstojnických bytů
salcnové vasr - moře
vařily nadpřirozený války – děly se nadpřirozené věci